THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nezvykle brutální, technicky nadupaný a nekompromisně rychlý death metal tento rok předkládají na svém prvním dlouhohrajícím albu ruští kovoobráběči ze soutoku řek Volhy a Tverc. V souvislosti s jejich tvorbou není rouháním ani přirovnání ke kultům žánru, jakými jsou třeba ORIGIN. Naspeedované a natlakované riffovačky u MONUMENTAL TORMENT mizí pouze v případě, kdy kytary vyjedou do výšek v prstolamných sólech, což se stává s téměř železnou pravidelností.
V celkovém zvuku se velmi živě prosazuje bublavá baskytara, která se obnažuje v celé své kráse hlavně ve chvílích kytarových sól nebo v samostatných výjezdech, jenž si co do rychlosti nic nezadají s kytarou. Za strunnými nástroji nezaostává ani vlkodlačí sytý vokál a hlavně pak artilerie bicích, jež po celou dobu udržuje tempo s kytarami. Místy máte opravdu pocit, že party kopáků psal kulometčík. Ojediněle v nástrojové sestavě sekunduje v patřičné rychlosti i klavír, bez toho aby se ztratila razance celku. Po povedeném EP natočili tverští albový debut, jenž se v mnohých ohledech pohybuje na hranici hratelnosti a mohu dokonce konstatovat i to, že se jím katapultovali do předních řad světlových kapel na technicky orientované death metalové scéně.
8 / 10
Vydáno: 2011
Vydavatel: Soulflesh Collector Records
Stopáž: 36:38
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.